Pravidla pro aplikaci sanačních omítek.

Publikováno: 23.01.2020

V tomto článku si popíšeme všechny náležitosti správné aplikace sanačních omítek při sanaci vlhkého zdiva. Začneme přípravnou fází, poté bude následovat samotná aplikace a konečně finální povrchové úpravy. Cílem je zamezit chybám během příprav, aplikace i následných povrchových úprav, které mohou vést ke znehodnocení sanačních prací.

Aplikace sanačních omítek – úvodní vlhkostní průzkum, návrh sanace, řešení příčin vlhkostních poruch.

Nejprve je třeba zdůraznit, že před samotnou aplikací sanačních omítek je dobré provést vlhkostní průzkum objektu, zjistit vlhkost zdiva a míru zasolení zdiva. Z těchto údajů získáme podklad pro správnou skladbu a tloušťku jednotlivých vrstev sanační omítky. Měli bychom k sanaci vlhkého zdiva přistupovat komplexně a zajistit, aby se do zdiva již vlhkost nedostávala. Znamená to provést opatření proti příčinám vlhkostních poruch, tedy ve většině případů provést izolace zdiva různými metodami, vhodnými pro Vaši stavbu. Sanační omítky jsou obecně až druhým krokem celkové sanace vlhkosti objektu. Prvním krokem jsou vždy přímé sanační metody (chemická injektáž zdiva, aktivní drátová elektroosmóza, mechanické izolace zdiva – podřezání, narážení nerezových plechů, svislé izolace, drenáže atd..), které zabraňují vlhkosti pronikat do zdiva, případně odvádějí vlhkost od objektu. Sanační omítky řeší převážně následky nadměrné vlhkosti zdiva a po provedené sanaci zajišťují bezproblémový dlouhodobý vzhled povrchů sanovaných konstrukcí.

Vlhkostní průzkum a návrh vhodných sanačních technologií, včetně sanačních omítek, Vám rádi zpracujeme. Neváhejte se proto obrátit na odbornou firmu.

Aplikace sanačních omítek – příprava před aplikací.

Pokud již máme zdivo zaizolované a provedeno odvodnění objektu, můžeme se vrhnout na řešení povrchů vlhkostí poškozeného zdiva. Jako první určíme výšku oklepání vlhkostí zasažených původních omítek. Ta se určí tak, že na každé stěně vizuálně zjistíme, do jaké výšky je patrné poškození vlhkostí a solemi a k této výšce přičteme tloušťku zdiva, na kterém se poruchy vyskytují. Příklad: vlhkostní a solné mapy jsou na zdivu do výšky 70 cm od úrovně podlahy, zdivo má tloušťku 45 cm, omítky oklepeme do výšky 115 cm. Přesah je nutný, protože soli ve zdivu jsou obvykle obsaženy ve větších výškách od úrovně podlahy, než jsou samotné vlhkostí poruchy a mokrým procesem při aplikaci nových omítek by se dostaly ze zdiva do omítky, případně by se po čase projevily nad úrovní nové sanační omítky.

Po oklepání původních vrstev omítky do určených výšek od úrovně podlahy musíme ještě pročistit spáry mezi jednotlivými zdícími prvky (cihly, kámen, smíšené zdivo). Ve spárách u povrchu zdiva pod omítkou je opět vysoká koncentrace stavebně škodlivých solí. Pročištěním spár do hloubky 1,5 – 2 cm většinu těchto solí odstraníme. V průběhu celého procesu čištění zdiva musíme neprodleně likvidovat stavební suť vzniklou čištěním zdiva. Obsahuje značné množství solí a hrozí riziko, že by se dostaly zpět do zdiva.

Ještě před aplikací sanačních omítek provedeme veškeré práce na rozvodech elektřiny, vody, topení atd.. Pro fixaci těchto rozvodů nesmíme v žádném případě použít sádru! Vhodné jsou rychlovazné malty a cementy. Sádra na sebe váže vlhkost ze vzduchu, po čase by se do ní začaly rozpouštět soli obsažené ve zdivu a kolem rozvodů by se mohly v budoucnu s velkou pravděpodobností ukázat solné výkvěty a vlhké mapy.

Samotná aplikace sanačních omítek.

Nyní nám již nic nebrání začít se samotnou aplikací sanačních omítek. Jako první krok aplikujeme sanační podhoz. Jedná se o řídkou sanační maltu, která má za úkol vytvořit spojovací můstek mezi zdivem a dalšími vrstvami sanačních omítek. Tento podhoz nejčastěji aplikujeme síťovitě a měl by pokrývat zhruba 50% plochy sanovaného zdiva. V některých případech se volí i prohoz celoplošný. V každém případě je dobré se řídit technickým listem od výrobce a opravdu důsledně dodržovat technický postup daný výrobcem sanačních malt. Sanační podhoz nesmí být aplikován do spár mezi cihlami, pokud projekt sanace vlhkého zdiva neuvádí jinak. Celková tloušťka sanačního podhozu by neměla překročit 5 mm. U velmi silně zasoleného zdiva doporučujeme použít ještě před aplikací sanačního podhozu tzv. antisanitrační přednástřik. Jedná se o roztok, který se nejčastěji ředí 1:1 s vodou a aplikuje se na obnažené zdivo rozprašovačem. Jeho funkcí je, že po dobu zrání sanačních omítek, zabrání jejich příliš brzké kontaminaci stavebně škodlivými solemi.

Jakmile máme nanesen sanační podhoz, je nutné počkat až dostatečně uzraje. Obvykle to trvá zhruba 2 – 3 dny v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. Pokud je zdivo nerovné a obsahuje dutiny a kaverny, pak musíme provést tzv. podkladní vrstvu sanační omítky, neboli sanační podklad. Ten slouží k vyrovnání zdiva. Musí být odolný proti stavebně škodlivým solím, být velmi dobře paropropustný. Podkladní omítka slouží také jako ukládací vrstva pro stavebně škodlivé soli v případě silného zasolení zdiva. Tloušťka jedné vrstvy by neměla překročit 40 mm. Po aplikaci provedeme zdrsnění horní vrstvy vyrovnávací podkladní omítky, aby se následná jádrová omítka dobře připojila k podkladu. Poté musíme udělat technologickou přestávku před aplikací sanační jádrové omítky.

Platí zásada, že technologické přestávky u sanačních omítek by měly v ideálním případě odpovídat tloušťce jednotlivých vrstev. Jednoduše řečeno co 1 mm tloušťky vrstvy to 1 den technologické přestávky. U tloušťky vrstvy 20 mm bude ideální technologická přestávka trvat 20 dní. Sanační omítky by se obecně neměly aplikovat, pokud je teplota zdiva a okolního prostředí nižší než 5°C. Dále by relativní vlhkost okolního vzduchu (platí zejména při aplikacích sanačních omítek v suterénech) neměla překročit 65 %. Toho můžeme docílit kvalitním větráním, případně si pomoci odvlhčovači vzduchu. Sanační omítky by rovněž neměly schnout příliš rychle, protože pak hrozí riziko vzniku trhlin na jejich povrchu. Dále nesmí být vystaveny přímému slunečnímu svitu (zejména v letních měsících). V takovém případě je nutné je šetrně vlhčit a zastínit.

Po vyzrání podkladu, případně sanačního podhozu, pokud je zdivo rovné, nebo pokud je obsah škodlivých solí nízký, můžeme přistoupit k aplikaci sanační jádrové omítky. Minimální tloušťka jádrové sanační omítky je 2 cm, pokud pod ní není podkladní omítka. V případě, že podkladní omítka zde je, pak můžeme tloušťku jádro zredukovat na 1,5 cm. Opět zde platí všechny zásady vypsané výše. Jádrovou omítku na povrchu jemně zatočíme a vytvoříme tak hladký povrch. Případně můžeme ještě jako poslední fázi aplikovat sanační štuk. To je jemná minerální stěrka vhodná k aplikaci na sanační omítky a po svém nanesení vytvoří hladký povrch.

Závěrečnou výmalbu doporučujeme provádět buď vápennými, nebo silikátovými barvami s velmi nízkým koeficientem prostupu vodní páry (určuje paroprodyšnost pro vodní páru). Tento parametr doporučujeme u finální nátěrů volit Sd<0,1 m.

Pokud jste se rozhodli aplikovat sanační omítky a máte jasno jaké jednotlivé vrstvy sanační omítky použijete, doporučujeme abyste zvolili systémové řešení od jednoho výrobce sanačních malt. Rozhodně spolu nekombinujte různé vrstvy sanačních malt od různých výrobců. Zhotovitelé sanačních malt mají své systémy ověřené s deklarovanými vlastnostmi a se zárukami na jakost.

Zdroj:

Směrnice WTA 2-2-91 „Sanační omítkové systémy – Sanierputzsysteme“.