Odsolování zdiva - možnosti a technologie boje proti vysokému zasolení zdiva - část první.

Blog

Publikováno: 15.02.2021

Článek popisuje základní technologie a postupy, kterými lze značně redukovat obsah stavebně škodlivých solí ve zdivu. V této první části článku jsou přiblíženy a popsány následující možnosti odsolování zdiva: Odsolování zdiva pomocí odsolovacích obkladů a zábalů a aplikace odsolovacích (kompresních) obětovaných omítek.

Odsolování zdiva - možnosti a technologie boje proti vysokému zasolení zdiva - část první.

Fyzikální základy redukce obsahu solí ve stavebních materiálech.

Redukce obsahu solí ve stavebních materiálech je ve stavební praxi označována jako odsolování. Cílem tohoto procesu je snížení obsahu vodorozpustných stavebně škodlivých solí na takovou míru, aby se jejich negativní účinky minimalizovaly. Hned na úvod je třeba jasně zdůraznit, že úplné odstranění solí ze stavebních materiálů není v současnosti možné. Můžeme pouze více nebo méně úspěšně snížit jejich obsah na únosnou míru.

Nejdůležitější faktor, který je třeba před započetím odsolování zdiva dodržet, je zabránění všech možných příčin vnášení dalších dodatečných solí do odsolovaných konstrukcí – neboli odsolování zdiva je řešení následků, a nikoliv příčin zasolení. Před započetím odsolování je tedy třeba odstranit všechny známé příčiny a zdroje dlouhodobého zasolování konstrukcí. Bez opatření odstraňujících přednostně příčiny nadměrného zasolení nebude mít odsolování zdiva v žádném případě požadovaný efekt.

Pro odsolování se ve stavební praxi využívá několika fyzikálně-chemických jevů spojených s migrací vodorozpustných solí. První z těchto principů je využití kapilárního transportu, kdy spolu s migrující vodou v kapilárním systému stavebního prvku jsou unášeny také rozpuštěné ionty solí. Hnací silou migrace jsou kapilární síly, které jsou výsledkem vzájemně přitažlivých sil mezi molekulami vody a povrchem kapilár. Druhým využívaným procesem je difúze a osmóza. U těchto procesů dochází k vyrovnávání koncentrací solí v roztoku. Rozpuštěné ionty solí samovolně migrují z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací. Posledním jevem je využívání principu elektrokinetických sil. U těchto jevů dochází k migraci elektricky nabitých částic v elektrickém poli. Nachází-li se roztok solí v prostředí se stejnosměrným elektrickým proudem, pak kladně nabité ionty (kationty) putují k záporně nabité elektrodě (katodě) a záporně nabité ionty (anionty) putují ke kladně nabité elektrodě (anodě).

Možnosti a technologie odsolování zdiva – odsolovací obklady a zábaly.

Tato technologie využívá výše uvedených fyzikálních jevů kapilárního transportu a difúze. Pro odsolování se využívají obklady zasolených materiálů, které tvoří např. buničina, kaolín, bentonit, křemelina, nebo chudé vápenné omítky. Materiály na bázi buničiny se využívají hlavně k odsolování cenných historických omítek, nástěnných maleb, kamenných prvků nebo jiné výzdoby fasád historických budov. Dále jsou vhodné jílové materiály, které mají dobrou schopnost udržet vodu, nicméně během svého vysychání křehnou a mohou odpadat od podkladu ještě před dokončeným odsolovacím cyklem. Proto se doporučuje kombinovat jílové materiály (např. bentonit) s buničinou, případně s vápnem a pískem.

V první fázi tohoto odsolovacího procesu je nutné povrch odsolované konstrukce dostatečně zvlhčit. Tím je dosaženo rozpuštění solí na povrchu a v blízkosti povrchu. Zvlhčení je provedeno buď přímo postřikem vodou, nebo aplikací velmi vlhkého obkladu a pak jeho následné silné zavlhčení.

Následně během procesu vysychání obkladu dochází k prostupu solí do obkladu a jejich ukládání se v něm. Po úplném odpaření vody je obklad zpravidla silně nasycen uloženými solemi a je třeba jej z odsolované konstrukce odstranit. Během procesu schnutí obkladu a ukládání solí je nutné zajistit, aby byl obklad stále stabilně přichycen k odsolované konstrukci a nedocházelo k jeho postupnému odpadávání ještě před ukončením vysychání. Po aplikaci prvního obkladu a jeho odstranění je vhodné provést měření obsahu zasolení zdiva a případně proces ještě jednou zopakovat.

Doba působení obkladů se pohybuje v rozsahu několika dnů až několika týdnů. Účinnost je různá a závisí na mnoha proměnných, jako např. na druhu a koncentracích stavebně škodlivých solí a vlastnostech odsolovaného materiálu (pórovitost, nasákavost atd.). Množství solí, které je možné obklady z odsolované konstrukce odstranit se pohybuje od několika desítek g/m2 až po několik stovek g/m2. Při vydařeném procesu odsolení pomocí obkladů lze dosáhnout redukce zasolení stavebních prvků o 80 – 90%.

Možnosti a technologie odsolování zdiva – odsolovací obětované omítky.

Odsolovací obětované omítky jsou zpravidla chudé vápenné omítky, nebo omítky s hydraulickým pojivem se speciálními aditivy pro úpravu porozity a distribuce velikosti pórů. Z hlediska účinnosti odsolovacího procesu jsou pak nejvýhodnější tzv. kompresní omítky s upravenou velikostí a distribucí pórů. Vzhledem k jejich nadměrné porozitě mají velký prostor pro ukládání solí. Princip fungování odsolovacích obětovaných omítek je podobný jako u výše uvedených obkladů. Doba působení je však značně delší a pohybuje od několika měsíců až po několik let. Po nasycení omítek solemi se z povrchu zdiva otlučou a nahradí jinou omítkou. Jsou ale známy i stavby, kde stále nedošlo k úplnému nasycení kompresních omítek, a tak jsou tyto omítky ponechány jako finální úprava již několik let.

Možnosti aplikace technologie aktivní drátové elektroosmózy, technologie propařování zdiva – parního čištění a využití roztoků pro neutralizaci stavebně škodlivých solí budou pospány v druhé části tohoto článku.

 

Zdroj: Balík, Michael, a kolektiv: „Odvlhčování staveb 2., přepracované vydání“. Grada publishing, Praha, 2008.